Národní centrum pro toxické látky
je koordinátorem národních aktivit v souvislosti s implementací mezinárodních úmluv k chemickým látkám v České republice. Národní centrum je součástí Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) Masarykovy univerzity v Brně.
 

Historie centra

Krok 0 – Hostitel a podporovatel

Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) Masarykovy univerzity v Brně je samostatné vědecké pracoviště, které se dlouhodobě věnuje studiu vlastností a rizik spojených se znečišťováním a znečištěním životního prostředí chemickými látkami (od roku 1983). Od roku 2001 se centrum RECETOX věnuje inventuře perzistentních chemických látek v prostředí doma i na mezinárodní úrovni. Bylo koordinátorem dvou významných mezinárodních projektů: Inventura perzistentních toxických látek (Regionally Based Assessment of Persistent Toxic Substances, region III Europe, (2001–2003, Program OSN pro životní prostředí, UNEP Chemicals) jako součást projektu GEF „Regionally Based Assessment of Persistent Toxic Substances“, jehož výsledkem byla globální zpráva ze všech dílčích 12 regionálních zpráv, která vyšla v roce 2003. Masarykova univerzita byla koordinátorem za region III - Evropa, zpráva vyšla v ruštině v prosinci 2002 a je k dispozici zde.

Současně bylo centrum RECETOX zapojeno do projektu národního „Příprava Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy“ (2001–2003, Organizace OSN pro průmyslový rozvoj, UNIDO), jehož cílem byla inventura perzistentních organických polutantů na národní úrovni a nastavení mechanismu implementace Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech v podmínkách České republiky.

Základ pro pozdější intenzivní spolupráci ve střední a východní Evropě představoval projekt „RECETOX – Centre of Excellence in Environmental Chemistry and Ecotoxicology“ financovaného z prostředků EU v letech 2003–2005 (EVK1-CT-2002-80012), jehož cílem bylo předávat zkušenosti zemím západního Balkánu a projekt 5. výzkumného rámce Evropského společenství (RP5) - APOPSBAL (Assessment of the selected POPs (PCB,PCDDs/Fs, OCPs) in the atmosphere and water ecosystems from the waste materials generated by warfare in area of former Yugoslavia, ICFP501A2PR02, 2002-2005). Na něj pak navazovaly výzkumný záměr INCHEMBIOL (INterakce mezi CHEMickými látkami, prostředím a BIOLogickými systémy a jejich důsledky na globální, regionální a lokální úrovni, 2007–2011).

Krok 1 – Ustavení Národního centra

Národní centrum pro toxické látky vzniklo původně jako Národní centrum pro perzistentní organické polutanty (dále jen Národní centrum) na základě smlouvy o spolupráci z listopadu 2006 mezi českým Ministerstvem životního prostředí a Masarykovou univerzitou, za účelem splnění závazků z Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech připraveného a aktualizovaného v roce 2005 v těchto bodech:

Krátkodobý úkol 3.2.1.7: Ustavit Národní centrum pro perzistentní organické polutanty vytvořené z expertů, kteří připravovali Národní inventuru persistentních organických polutantů v České republice a dalších, jako poradní expertní sbor Národního kontaktního místa pro implementaci Úmluvy.

Dlouhodobý cíl 3.2.2.1: Podpořit implementaci Stockholmské úmluvy a obecně implementaci aktivit souvisejících s POPs zlepšením koordinace činností zainteresovaných resortů, a to prostřednictvím Meziresortní komise pro chemickou bezpečnost a Národního POPs Centra.

Národní centrum se tak stalo součástí Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX), jako společné pracoviště ministerstva a Masarykovy univerzity. Sloužilo jako podpůrný expertní orgán pro činnost státní správy, který doplňoval vědecké informace, zabezpečoval výzkum a poskytoval národní data. Tuto činnost poskytuje Národní centrum dosud, jak je uvedeno ve statutu.

Krok 2 – Mezinárodní spolupráce

Zkušenosti z projektů Centre of Excellence a APOPSBAL a úspěch a pozitivní ohlasy na předávání znalostí, budování kapacit v zahraničí a návštěvy odborníků v Brně i na mezinárodní úrovni nastavené požadavky na Regionální centra Stockholmské úmluvy ukázaly, že Centrum RECETOX disponuje zkušenostmi, kapacitami i znalostmi, které může předávat dalším zemím, a to zejména v oblasti environmentální a analytické chemie, monitorování toxických látek v prostředí, legislativa a hodnocení rizik.

Proto bylo na národní úrovni rozhodnuto, že Česká republika bude nominovat Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí jako kandidátské centrum pro podporu implementace Stockholmské úmluvy i v zemích regionu střední a východní Evropy. Nominaci jménem České republiky odeslanou v roce 2007 podpořily státy střední a východní Evropy a 4. zasedání Konference  smluvních stran Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech v květnu 2009 oficiálně ustavilo centrum RECETOX i Regionálním centrem Stockholmské úmluvy pro budování kapacit a přenos technologií.

K činnosti na národní úrovni se tak přidala i mezinárodní úroveň a narostl počet odborných seminářů. Stěžejní akcí, která se pořádá každoročně, je Mezinárodní letní škola, která se koná pravidelně od roku 2005 a také dlouhodobá podpora Globálního monitorovacího plánu Stockholmské úmluvy prostřednictvím provozování monitorovacích sítí MONET v zemích Evropy a Afriky (od roku 2006 a 2008 doposud).

Krok 3 – Současnost

Od roku 2006 a na základě zkušeností s mezinárodními projekty a monitorovacími sítěmi Národní centrum rozšířilo svou národní i mezinárodní expertní podporu nad rámec Stockholmské úmluvy a podporuje implementaci Basilejské úmluvy, Rotterdamské úmluvy, SAICM a REACH a od konce roku 2013 i omezování úniků rtuti do životního prostředí (Minamatská úmluva). Řídicí orgán Národního centra - meziresortní Rada Národního centra - proto v březnu 2013 schválil změnu názvu na Národní centrum pro toxické látky a upravil působnost vydáním nového statutu.

Významné zlepšení materiálové a přístrojové kapacity Národního centra představovalo vybudování výzkumné infrastruktury RECETOX, kterou podpořil projekt CETOCOEN Operačního programu Věda a výzkum pro inovace (OPVaVpI) v letech 2010-2013. Po její výstavbě se centrum přestěhovalo do moderního pavilonu A29 v novém Univerzitním kampusu Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích v České republice.

Podporu pro svou činnost získává Národní centrum zejména na základě smlouvy o spolupráci při zajištění funkce Národního centra uzavřenou s Ministerstvem životního prostředí a dále ze svých vědeckých projektů a projektů smluvního výzkumu, které Národní centrum připravuje pro partnerské instituce.

Národní centrum tak prostřednictvím centra RECETOX v současnosti poskytuje podporu v oblasti monitorování a analýz znečištění životního prostředí v 50 zemích světa, podílí se na téměř 40 výzkumných projektech a 30 projektech smluvního výzkumu ročně a pořádá alespoň jednu mezinárodní akci měsíčně.

Vedení Národního centra

V čele Národního centra stojí jeho ředitel, který podléhá přímo řediteli centra RECETOX, neboť Národní centrum pro toxické látky je součástí Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX) Masarykovy univerzity v Brně. Činnost Národního centra řídí meziresortní Rada Národního centra pro toxické látky.

Prvním ředitelem Národního centra byl zároveň i ředitel Centra pro výzkum toxických látek v prostředí, prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc. Od roku 2012 je ředitelkou Národního centra Ing. Kateřina Šebková, Ph.D.

Úkolem ředitele Národního centra je koordinovat činnost na národní úrovni, připravovat podklady pro a podporovat jednání Rady Národního centra, spolupracovat s partnery a vyhledávat příležitosti k přenosu výsledků výzkumu a zkušeností ke zlepšení nakládání s chemickými látkami na vnitrostátní úrovni a v institucích v ČR, a nabízet řešení environmentálních problémů a zrychlení implementace Stockholmské úmluvy, i dalších úmluv z oblasti chemických látek a odpadů. Pro plnění této činnosti spolupracuje zejména s vedoucími vědeckých programů, jednotkami výzkumné infrastruktury i s týmem projektové podpory centra RECETOX a také s dalšími členy Rady a jejich institucemi.