Supramolekulární chemie zkoumá, jak atomy a molekuly vzájemně interagují pomocí nekovalentních vazeb, aniž by se pevně spojily. Profesor Šindelář se svým týmem objevil novou třídu sloučenin nazvanou bambusurily. Tyto organické látky dokážou vázat anionty a vytvářet s nimi supramolekulární komplexy. Mohou tak účinně vychytávat anionty z vody nebo je přenášet skrze buněčnou membránu.
„Na modelových systémech jsme ukázali, že bambusurily umožňují transport chloridů skrze lipidovou dvojvrstvu. Tento výzkum může v budoucnu pomoci při léčbě poruchy funkce iontových kanálů, například cystické fibrózy,“ říká Vladimír Šindelář.
Bambusurily jako účinné molekulární „lapače“
Tým Vladimíra Šindeláře učinil objev bambusurilů před více než patnácti lety. Název získaly podle svého tvaru – molekuly připomínají krátkou trubičku podobnou dvěma článkům bambusového stonku spojeným typickým kolénkem uprostřed.
„Ukázalo se, že naše bambusurily jsou jedněmi z nejlepších receptorů pro řadu anorganických aniontů ve vodě,“ vysvětluje čerstvý laureát Ceny Rudolfa Lukeše.
Schopnost bambusurilů tvořit s anionty supramolekulární komplexy znamená, že například po smíchání roztoku soli s roztokem bambusurilu chloridový aniont vklouzne do trubičky tvořené bambusurilem, kde zůstane dočasně vázán pomocí nekovalentních vazeb. Ty jsou výrazně méně stabilní než kovalentní vazby, které drží pohromadě samotnou molekulu bambusurilu.
„Aniont lze tedy v bambusurilu nejen vázat, ale i z něj odstraňovat, aniž bychom narušili strukturu bambusurilu,“ popisuje profesor Šindelář.
V posledních letech se jeho tým na Ústavu chemie Přírodovědecké fakulty MU zaměřil na hledání způsobů, jak ovlivňovat stabilitu komplexů mezi bambusurily a anionty.
„Náš nedávný výzkum ukázal, že zavedením vhodných skupin do struktury bambusurilů jsme schopni ovlivňovat nejen jejich rozpustnost, ale především zvyšovat sílu interakce mezi bambusurilem a anionty,“ říká Šindelář.
Výsledné bambusurily patří mezi nejúčinnější molekuly pro vychytávání aniontů z vody. Dokážou vázat anionty i ve velmi nízkých, pikomolárních koncentracích.
„Představte si například, že ve velkém plaveckém bazénu rozpustíme špetku soli. Bambusuril je schopný všechny anionty této soli najít a vtáhnout do své molekuly,“ doplňuje vědec.
Od základního výzkumu k praktickému využití
Jedním z cílů výzkumné skupiny Vladimíra Šindeláře je prozkoumat praktické uplatnění bambusurilů.
„Ve spolupráci s kolegy z bruselské univerzity jsme prokázali, že bambusurily mohou přenášet anionty přes umělé fosfolipidové membrány. Připravili jsme také bambusurilové hydrogely umožňující pomalé uvolňování léčiv a materiály určené k účinnému odstraňování toxických aniontů z vody,“ dodává Vladimír Šindelář.
„Mým snem je, aby se námi objevené sloučeniny dostaly z experimentální laboratoře do reálného světa a posloužily tam, kde je to potřeba.“
Cenu Rudolfa Lukeše, udělovanou za vynikající soubor původních prací z oboru organické chemie publikovaných v posledních pěti letech v prestižních mezinárodních časopisech, spojenou s nadačním příspěvkem 100 000 Kč od Nadace Experientia, převzal Vladimír Šindelář v říjnu na jubilejní 60. konferenci Pokroky v organické, bioorganické a farmaceutické chemii – Liblice 2026.
Vítěze ceny vybrala jako každý rok nezávislá mezinárodní komise složená z předních světových chemiků.
„Jsem rád, že jsem se dostal do společnosti dříve oceněných kolegů, kterých si vážím,“ říká čerstvý laureát ceny.
Prof. Vladimír Šindelář
Prof. Vladimír Šindelář získal titul Ph.D. v oboru polymerní chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze v roce 2002 pod vedením prof. Petra Sysla. Následně absolvoval postdoktorské pobyty na Heriot-Watt University ve skupině prof. Graeme Cooka (2002–2003) a na University of Miami ve skupině prof. Angela Kaifera (2003–2005). Od roku 2005 působí na MUNI, kde je profesorem v oboru organická chemie a vedoucím Skupiny supramolekulární chemie Ústavu chemie Přírodovědecké fakulty MU.
Foto: Barbora Mráčková