Dario, jak jsi se dostala do RECETOXu?
Pocházím ze Sibiře, kde jsem vystudovala ekologii a později pracovala jako ekologická specialistka ve společnosti Coca-Cola. Mou náplní práce bylo sledování nakládání s odpady, kvality vody a chemické bezpečnosti ve výrobě. Byla to cenná zkušenost, ale během mateřské dovolené jsem si uvědomila, že průmyslové prostředí není v souladu s mými hodnotami. Chtěla jsem dělat něco, co má skutečný smysl – přispívat k poznání a pozitivní změně, ne jen k výrobě. Po několika letech hledání jsem napsala profesorce Janě a dostala nabídku práce v RECETOXu. Do Brna jsem přijela v roce 2021 uprostřed pandemie a první roky byly náročné – rodina za mnou nemohla hned přijet. Díky velké podpoře se nám ale nakonec podařilo znovu setkat. Bylo to období, které mě hodně naučilo o vytrvalosti i vděčnosti.
Proč sis vybrala právě ekologii?
Vyrůstala jsem v jednom z nejznečištěnějších regionů Ruska, kde byla černá sněhová pokrývka běžná každou zimu. Pocházím z dělnické rodiny a většina lidí kolem mě pracovala v průmyslu nebo dolech. To mě motivovalo pochopit, jak lze životní prostředí lépe chránit. Ekologie byla přirozenou volbou. Zpočátku jsem pracovala v průmyslu, ale postupně jsem pochopila, že skutečný dopad lze mít prostřednictvím vědy – hledáním souvislostí a návrhem řešení.
Můžeš vysvětlit, co jsou bisfenoly a proč jsou nebezpečné?
Bisfenoly jsou skupina chemických látek používaných při výrobě plastů a pryskyřic. Najdeme je například v plastových lahvích, obalech na potraviny, termopapírových účtenkách nebo ve vnitřní vrstvě konzerv. Nejznámější z nich, BPA (bisfenol A), byl dříve velmi rozšířený, dokud výzkumy neprokázaly, že působí jako tzv. *endokrinní disruptor* – tedy látka, která narušuje hormonální systém člověka. Hormony ovlivňují růst, vývoj, plodnost i metabolismus, a proto i malé zásahy mohou mít vážné dopady, zejména v těhotenství nebo v raném věku. Po omezení BPA se objevily jeho náhrady, jako BPS nebo BPF, které však vykazují podobné účinky. Proto sledujeme, jak se jejich výskyt v populaci mění a jaké mohou mít dlouhodobé důsledky.
Naše výsledky ukazují, že množství BPA v moči lidí klesá, což je dobrá zpráva. Současně ale roste výskyt BPS. V podstatě tedy nahrazujeme jeden problém jiným. Zajímavé jsou i sezónní rozdíly – u dětí se například vyšší koncentrace objevují v létě, pravděpodobně kvůli používání plastových lahví na pití. Podobné poznatky jsou důležité pro osvětu i pro tvorbu politik zaměřených na zdravější spotřebitelské chování.
Zabýváš se i tzv. věčnými chemikáliemi PFAS. Čím se liší?
PFAS jsou látky používané například v nepromokavých textiliích, nepřilnavém nádobí nebo obalech. Liší se tím, že se téměř nerozkládají – v prostředí i v tělech organismů zůstávají po desítky let. Najdeme je dokonce i v odlehlých oblastech. Jejich trvanlivost a schopnost hromadění představují jeden z největších environmentálních problémů současnosti.
Jak vnímáš současnou legislative, která je s těmito látkama spojená?
Regulace chemických látek je často příliš pomalá. Jakmile je jedna látka zakázána, objeví se její mírně pozměněná verze, která zákaz obchází. Trvá roky, než se zjistí, že je stejně škodlivá. Potřebujeme přístup, který bude preventivní – tedy aby firmy musely prokázat bezpečnost látky ještě před jejím uvedením na trh. Klíčová je spolupráce mezi vědci, průmyslem a tvůrci politik. Jen tak lze skutečně chránit zdraví lidí i přírodu.
Jaký je tvůj vztah k popularizace vědy?
Popularizace vědy je podle mě nedílnou součástí práce výzkumníka. Veřejnost může být silným motorem změn, pokud rozumí tomu, proč jsou určité látky problém. Proto se snažím mluvit o výsledcích výzkumu srozumitelně – ve výuce i mimo ni. Studenti jsou velmi vnímaví a jejich zájem je pro mě velkou motivací.
Co může každý z nás udělat pro snížení vystavení těmto látkám?
Doporučuji zaměřit se na každodenní věci – především jídlo a pití. Ideální je používat skleněné nebo nerezové lahve, neohřívat jídlo v plastových nádobách a omezit konzumaci konzervovaných potravin, zejména tuňáka v oleji. A také se nebát hledat alternativy, ale zachovat si zdravý rozum – nejde být úplně bez chemie, ale každý krok směrem k vědomé volbě má smysl.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Po dokončení doktorátu bych chtěla propojit výzkum s tvorbou politik – pomáhat převádět vědecké poznatky do konkrétních opatření. Vědecká práce mě stále naplňuje, ale chci, aby výsledky výzkumu měly i praktický dopad. I kdyby můj přínos byl jen malou kapkou, chci, aby to byla kapka změny.
A na závěr: co tě na vědě nejvíce baví?
Ten okamžik, kdy se po týdnech práce objeví nový vzorec v datech, je úžasný. Ale ještě víc mě těší pocit, že naše práce může přispět ke zdravější budoucnosti. Jako matka i vědkyně věřím, že zdraví a udržitelnost by neměly být výsadou, ale samozřejmostí.
