Emeritní profesor Jiří Holčík převzal jmenovací dekret

Emeritní profesor Jiří Holčík patří k významným postavám českého biomedicínského inženýrství, lékařské informatiky a matematické biologie. Působil na ČVUT v Praze, kde se podílel také na založení fakulty biomedicínského inženýrství, od roku 2008 je spojen s Masarykovou univerzitou, kde se jako zástupce ředitele Institutu biostatistiky a analýz MU pro pedagogiku zasloužil o vybudování a rozvoj studijního oboru Matematická biologie.

„Ve své vědecké práci se profesor Holčík dlouhodobě věnoval zejména číslicovému zpracování, analýze a klasifikaci medicínských signálů, především signálů kardiovaskulárního systému, a modelování biomedicínských systémů. Jeho výzkum našel uplatnění i v praxi a vedl mimo jiné k vývoji čtyř komerčně využívaných programů pro analýzu EKG dospělých i dětí,“ upřesnil děkan Přírodovědecké fakulty Luděk Bláha.

Za přítomnosti děkanů fakult převzali jmenovací dekret krom Jiřího Holčíka také odborník v oblasti analytické chemie a atomové spektrometrie Josef Komárek, lingvista a bohemista Petr Karlík, literární vědec Ivo Pospíšil a právník Petr Průcha. 

Rektor Martin Bareš při předávání dekretů ocenil odborný i osobní vklad každého z profesorů a připomněl, že právě významní akademici a jejich dlouholetá práce představují jednu z největších hodnot univerzity.

O AI, budoucnosti univerzit i smyslu vzdělávání

Následná debata se dotkla proměn jednotlivých vědních oborů, využívání umělé inteligence i budoucí role univerzit a smyslu vysokoškolského studia v době rychlých technologických a společenských změn.

Petr Karlík připomněl, že právě lingvistika se dnes ocitá pod silným tlakem rozvoje umělé inteligence. Jazykové modely se podle něj ve svých výstupech dokáží přiblížit jazykové správnosti způsobem, kterého dosavadní lingvistické disciplíny nedosahovaly, zároveň však pracují s obrovským množstvím dat zcela jinak než člověk, který si jazyk osvojuje přirozeně. O možnostech a limitech poznávání lidského mozku pak společně diskutovali lingvista Petr Karlík a rektor Martin Bareš, profesí neurolog. Zatímco Karlík téma nahlížel z perspektivy jazyka a lingvistiky, Bareš připomněl, jak výraznou proměnou prošla v posledních desetiletích neurologie a možnosti léčby neurologických onemocnění.

Řeč přišla i na budoucnost samotných univerzit. V souvislosti s demografickým vývojem a nástupem umělé inteligence podle rektora Martina Bareše budou muset být vysoké školy flexibilnější v tom, komu a jaké vzdělávání nabízejí. Vedle tradičního vysokoškolského studia proto vidí smysl v celoživotním vzdělávání, včetně kratších forem studia a mikrocertifikátů, určených lidem v různých etapách profesního života.

K samotnému smyslu vysokoškolského vzdělávání se v závěru vrátil Petr Průcha. Připomněl své „nepsané krédo“ pedagoga, podle něhož úkolem vysoké školy není pouze předávat znalosti a dovednosti. „Úkolem pedagogů je vštěpovat studentům chuť a zájem o znalosti a dovednosti. Součástí našeho působení by však měl být vedle učení i určitý prvek výchovy, byť jsou naši studenti hotoví dospělí lidé, který vede k respektování určitých práv, jež jsou pro civilizovanou společnost alfou a omegou,“ řekl. Absolvent si podle Průchy z univerzity neodnáší jen znalosti a dovednosti, ale také určitou odpovědnost spojenou s tím, že je jejím absolventem. „Měl by mít svou univerzitu a fakultu v dobré paměti a měl by jí po celý život své odborné praxe dělat dobré jméno,“ uzavřel Průcha.