Studenti pomáhají studentům

Od října 2022 spojili doktorandi na RECETOXu své síly a vytvořili Unii doktorandů, jejímž cílem je transparentním a otevřeným způsobem zlepšit PhD studentům kvalitu života a studia. Ishita Virmani a Ludovic Mayer byli reprezentanti PhD studentů pro první akademický rok a zastupovali je na oficiálních setkání RECETOXu a Přírodovědecké fakulty.

11. 10. 2023 Jitka Vaňáčková

Bez popisku

Ludovicu a Ishito, jak probíhá vaše práce zástupců PhD studentů?

L: Jednou za měsíc se pravidelně setkáváme s PhD studenty. V dubnu jsme se setkali v rekordním počtu - dorazilo nás 20. Téměř dvě hodiny jsme mluvili o tématech, která jsme dopředu připravili. Studenti nám mohou říct jejich obavy, problémy, podněty. Ze setkání míváme detailní zápis a následně všechno diskutujeme např. s lidmi z administrativy. Podle typu problémů se obracíme na personální oddělení nebo přímo na osoby, kterých se problémy PhD studentů týkají. Na následující schůzce vždycky informujeme o tom, co se od posledního setkání stalo a co všechno jsme pro řešení problémů udělali. Zároveň se ptáme, jestli se objevily nové problémy.

I: Všichni doktorandi tak mají přehled o tom, co děláme, na čem pracujeme, jsme vlastně hlasem všech doktorandských studentů na RECETOXu. Původně se našich schůzek účastnilo jen kolem pěti lidí, ale když jsme začali zveřejňovat zápisy ze schůzí, začalo se zapojovat víc a víc lidí a když viděli, že nás doopravdy zajímá, co je trápí, začali nám dávat více podnětů. Navíc nám dávali zpětnou vazbu, takže jsme věděli, co podle nich řešíme dobře nebo naopak špatně a jak se můžeme zlepšovat.

Jak řešíte problémy PhD studentů?

L: Sejdeme se s prof. Luďkem Bláhou, proděkanem pro doktorské studium a probíráme s ním připravený seznam témat. Nescházíme se pravidelně, spíše podle toho, jestli máme hodně podnětů, abychom ho zbytečně nezahlcovali. Pokud je něco naléhavého, tak mu napíšeme email, že schůzka spěchá. Pan profesor je vždycky velmi otevřený všemu, co mu předložíme. Díky tomu přesně ví, jaké problémy řešíme a co studenty trápí. Obvykle o nich už stejně ví, ale naším úkolem je dát mu zpětnou vazbu. Pomáháme mu věci vylepšovat.

Jak jste se stali poradci?

I: Byli jsme zvolení v říjnu minulého roku. Většina lidí neměla o pozici zájem, protože byla nová a nevěděli, co mají očekávat. Myslím, že letos by mohlo být více dobrovolníků, protože tentokrát to bude jiné, každý už ví, co se od něj očekává. Studenti ví, co jsme dělali a jak práce probíhá. Teď si třeba říkají, že by mohli přispět i oni. V loňském roce však bylo hodně lidí, kteří měli zájem nám pomáhat, byli součástí výboru a aktivně se zapojovali do diskuse. Podporovali nás tak v našem úsilí.

Jakým výzvám jste čelili?

I: Velkou výzvou pro nás byla PhD konference, kterou jsme organizovali. Snažili jsme se vyjít z kritiky, kterou nám poskytli studenti minulý rok. Snažíme se být maximálně otevření připomínkám studentů, proto je neustále prosíme o zpětnou vazbu. Letos jsme jako novinku připravili brožuru ke konferenci. Brožura obsahovala oficiální program, včetně časového harmonogramu a abstraktů všech přednášek. Inspirací nám byly konferenční knihy. Druhou novinkou bylo hodnocení posterů a soutěž o nejlepší poster. Usilujeme o maximální transparentnost a také o digitalizaci. Hlasování o nejlepší poster probíhalo přes mobilní telefon, s programováním nám pomohli šikovní studenti. Všechny tyto změny jsou ale velmi časově náročné, pracovali jsme na nich několik měsíců. Bez podpory dalších lidí, kteří nám pomáhají, bychom to nezvládli.

L: Součástí PhD studia je odučit 100 hodin, může to být ale i formou vedení studenta, nebo přípravou materiálů pro výuku. Studenti nám tedy pomáhali v rámci této “povinnosti.” Pravidelně jsme se s nimi potkávali, abychom měli přehled o tom, v jaké fázi “projektu” se nachází. Bylo skvělé, že jsme si tak všichni navzájem dávali zpětnou vazbu. Každý pracoval na tom co uměl a pro všechny z nás to byla skvělá zkušenost. Ti, kteří budou konferenci připravovat příští rok, budou mít na čem stavět. Vnímáme to také jako velmi užitečnou kariérní zkušenost. Je to v podstatě trénování a získávání manažerských dovedností. Nahlédli jsme do toho, jak funguje management centra a jak řešit konflikty. K těm samozřejmě občas dochází, např. při setkání velké skupiny lidí s rozdílnými názory. Naučili jsme se, jak si všechny názory vyslechnout a dál pokračovat v konstruktivní diskuzi. Zároveň se snažíme šířit povědomí o tom, co my jako doktorandi můžeme udělat pro sebe, ale i pro ostatní studenty.

Absolvovali jste nějaký kurz, který by vám při řešení konfliktních situací pomohl?

I: Je potřeba říci, že se nejednalo o nic zásadního, ale když jsme viděli, že se schyluje k nepříjemné výměně názorů, požádali jsme studenty, aby hlasovali zvednutím ruky. Obecně si na základě našich zkušeností myslíme, že nejdůležitější je lidi zapojovat. Jsme vděční za ostatní názory a za různé úhly pohledu, to nám pomáhá jít správným směrem.

Mohli byste prosím uvést, co se Vám podařilo vyřešit, na co jste pyšní?

I: Ráda bych uvedla MUNI Mendel Doctorandus (MMD). Tento program začal ve stejnou dobu, ve které vznikla naše unie. Program obsahoval mnoho podmínek, které museli PhD. studenti naplnit, aby mohli pokračovat dál.

L: Studium bylo natolik náročně, že opravdu úplně všichni si stěžovali, že je to neúnosné. Studenti byli pod velkým tlakem, protože na ně byly kladeny značné požadavky. Dali jsme si za cíl vyjednat lepší podmínky. Byl to velmi dlouhý proces, který zabral několik měsíců, ale podařilo se nám snížit požadavky na polovinu.

I: Všichni se teď zdají být spokojení.

L: Tento semestr si nikdo nestěžoval. Také jsme si všimli, že všechny povinné semináře, kromě semináře RECETOXu, který bývá každé úterý, je nutné navštěvovat osobně, protože nejsou v hybridním módu a není možné se jich zúčastnit online. Proto jsme šli za prof. Bláhou, abychom ho upozornili na to, že to podle nás není fér. Např. studenti z jiných ústavů, kteří studují v programu MMD, mohli semináře sledovat online, ale my jsme museli pro splnění podmínek studia jít na seminář osobně. Přitom hodně MMD studentů pracuje z domu, protože jsou například na mateřské nebo rodičovské dovolené, nebo jsou obecně rodiči a nemají možnost pokaždé na seminář fyzicky jít.

Opravdu je na RECETOXu běžné, že jsou PhD studenti zároveň rodiči? To musí být velmi náročné, obzvlášť v kombinaci s prací v laboratoři.

L: Ano, je jich několik, takto z hlavy mě napadají hned čtyři jména. A právě od nich jsme dostali impulz, jestli bychom jim mohli pomoci tuto situaci řešit. Kombinace rodičovství a PhD. studia je pro ně už tak velmi náročná. Pomohlo by, kdyby bylo více seminářů online.

I: Pracujeme na tom, aby i CEITEC PI seminář byl v online režimu. Prof. Bláha o to velmi usiluje.

L: Profesor Bláha je opravdu velmi nápomocný a skvěle se nám s ním spolupracuje, bohužel se to nedá říct o všech, ale on se opravdu snaží vyjít nám vstříc. Je doslova naším největším podporovatelem. Upřímně se zajímá o podněty, které mu přinášíme a aktivně se snaží najít řešení. Pochopitelně ale musíme společně přemýšlet z jaké strany to uchopit a jakou zvolit cestu.

Jakými dalšími podněty jste se zabývali?

L: Snažili jsme se zlepšit komunikaci mezi lidmi z administrativy, kteří měli na starost stěhování kvůli rekonstrukci pavilonu. Atmosféra mezi výzkumníky a managementem centra byla velmi vypjatá. Lidem chyběly základní informace, kde a jak se budou muset přestěhovat. Stěžovali si, ale nikdo je neposlouchal. Takže naším úkolem bylo zprostředkovat komunikaci. To jsme udělali na „housekeeping“ semináři, upozornil jsme je, že je nutné o změnách informovat všechny včetně PhD studentů, nejenom vedoucí pracovníky, protože často nedocházelo k předání informací. Zjistili jsme, že nám chyběly informace např., kde se budou stěhovat přístroje, nemohli jsme proto řádně plánovat experimenty. V tomto případě toho nebylo mnoho, co jsme mohli udělat, ale mohli jsme alespoň vysvětlit problém ze strany 68 PhD. studentů a zprostředkovat komunikaci. Z toho máme radost.

I: Máme společný komunikační kanál, tím zajišťujeme, že i když se studenti nezúčastní našeho setkání, dostanou k dispozici všechny relevantní informace.

Setkáváte se se studenty také osobně? Máte “úřední hodiny”?

I: To nebylo nikdy potřeba. Píšeme si přes Microsoft Teams nebo třeba emailem.

L: Naše dveře jsou vždy otevřené.

Kdybyste na počátku věděli, kolik času touto pozicí strávíte, šli byste do toho znovu?

L: Ano.

I: Ano. Když jsem studovala magisterské studium na Univerzitě v Newcastle, byla jsem tajemnicí studentského výboru. Velmi mě to bavilo a zároveň to pro mě byla skvělá zkušenost. Slyšela jsem o problémech, se kterými se studenti potýkají a uvědomila jsem si, že jakákoliv změna vyžaduje velké úsilí. Je to vždy velmi dlouhodobý proces, protože každý z nás má jiný pohled na věc.

Začátek je vždycky náročný.

L: Přesně tak.

I: Pro studenty, kteří tuto pozici budou dělat po nás to ale bude zase o něco jednodušší.

Můžete být znovu zvoleni na tyto pozice?

L: Myslím, že je třeba lidi obměňovat, každý má jinou perspektivu a je přínosné, aby docházelo ke změnám. Ale vždycky budu poblíž, aby se na mě mohli obrátit s žádostí o pomoc. Volby budou během října a myslím, že je skvělé, když dojde k obměně a přijdou lidé s jinými vizemi, názory a přinesou něco nového.

Máte nějakou radu pro studenty?

I: V červnu byly volby do akademického senátu, a to jsme velmi apelovali na studenty, že jestli chtějí změnu, tak musí usilovat o to, aby se stali jeho součástí. Máme radost, že několik studentů bylo zvoleno a také, že v porovnání s předchozími volbami byla vyšší volební účast. Takže moje rada je, aby byli obecně aktivní.

L: Rad máme spoustu a moc rádi jim je osobně předáme.

Máte nějaké další nápady, na čem by se dalo pracovat?

L: Uvažujeme o kompenzačním cvičení ve spolupráci s fakultou sportovních studií. Přáli bychom si spolupracovat s fyzioterapeutem, který by nám pomáhal uvolnit přetížené svaly od sedavé práce v kanceláři. Také bychom rádi připravili semináře zaměřené na konkrétní témata. Rádi bychom tam pozvali například odborníky na oblast mentálního zdraví, nebo komunikaci vědy.

I: Další věcí, na které bychom rádi pracovali, je Journal club. Na RECETOXu mají lidé velmi rozdílné pozadí znalostí, protože se tady potkávají odborníci z různých odvětví. Proto je složité vytvořit koncept tak, aby byl klub přínosný a zajímavý pro co nejvíce lidí.

L: Velmi rádi bychom zavedli systém, prostřednictvím kterého by studenti mohli poskytnout zpětnou vazbu svému školiteli. Víme, že je to něco o co by měla velký zájem také univerzita. Žádné konkrétní kroky ale ještě nikdo nepodnikl, takže bychom se tímto tématem rádi zabývali.

Mohli byste prosím vysvětlit, jaký by byl rozdíl mezi Journal klubem a obvyklou schůzkou PhD unie?

I: Schůzka PhD unie je obecným setkáním se studenty, kterou pravidelně pořádáme. Mluvíme o tom, kdo jsme, co děláme a jaké jsou současné problémy RECETOXu. Kdežto Journal klub by byl akademický. Diskutovali bychom v něm např. o nově publikovaných článcích.

L: Někteří studenti projevili o Journal klub velký zájem, takže se snažíme vymyslet, jak to celé koncipovat.

Je ještě nějaké téma, na kterém pracujete a rádi byste ho zmínili?

L: Ano, na RECETOXu probíhá tzv. “EVAK,” kdy jsme hodnocení během PhD konference Luďkem Bláhou a Janou Klánovou. Studenti, ale možnost hodnotit vedoucí nemají, dokonce nemáme možnost ani ohodnotit způsob, kterým hodnocení probíhá. Nikdo se nás neptá na zpětnou vazbu. Víme, že v ostatních zemích probíhá oboustranné hodnocení za pomoci externistů a byli bychom rádi, kdyby se zavedlo i tady. Např. na CEITECu to tak funguje. Momentálně je to ale jen myšlenka. Nevíme, jak motivovat studenty, aby se nebáli hodnocení zúčastnit. Je nutné promyslet, jak by probíhala následná komunikace v případě stížnosti na vedoucího práce, tak aby hodnocení nemělo negativní následky na studenta.

Bývají studenti nespokojení s tím, jak dopadlo jejich hodnocení?

L: Bohužel velmi často.

I: Ale myslíme si, že úplně všichni studenti by možnost hodnotit své školitele ocenili.

L: Proto jsme otevřeli toto téma, vedli jsme se studenty rozsáhlou diskuzi, že by to uvítali. Každý už teď samozřejmě může říct svůj názor, ale tím to končí, obvykle se nic nezmění. Takto nově nastavený systém by měl umožnit, aby se v případě nespokojenosti vedla konstruktivní komunikace a zlepšily se studentovy podmínky. Komunikujeme např. s kanceláří rektora a zjišťujeme, jak by to šlo prakticky udělat. Víme, že to nebude snadné, ale moc bychom si přáli to uskutečnit.

Takže za sebou mate spoustu náročné práce, a ještě hodně vás jí čeká.

L: To rozhodně a jak už jsme řekli, jsme připraveni pomoci těm, kteří tuto pozici převezmou.

Děkuji Vám za rozhovor.

Ishita Virmani
Ludovic Mayer

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info