Čerstvá absolventka Anna Brichová: RECETOX je srdcovka.

Anna je čerstvá absolventka magisterského studijního oboru Životní prostředí a zdraví. I když studovala bakaláře v Hradci Králové, její nadšení pro vědu a ochranu životní prostředí ji zaválo až do Brna. Jak to tak bývá, byla to trochu náhoda - z letní stáže na RECETOXu se pro Aničku staly dva roky magisterského studia. Zkoumání toxických faktorů na lidské zdraví a životní prostředí ji baví natolik, že se chce i v budoucnu věnovat vědě a výzkumu.

10. 8. 2022 Marie Hošťálková

Aničko, proč ses po bakalářském studiu Toxikologie a analýzy škodlivin na UHK rozhodla přesídlit celý svůj život do Brna a studovat právě na RECETOXu?

Studium v Hradci bylo fajn, ale nebylo zaměřené na životní prostředí tak, jak bych si přála. Po prvním ročníku bakaláře jsem si chtěla svůj studijní obor více osahat v laboratoři a zažít, jak takový den v „labině“ běžně vypadá. Shodou okolností mám v Brně přátele, kteří znali RECETOX a věděli, že se zabývá vlivem toxických látek na zdraví člověka a životní prostředí. Na RECETOXu byli otevření vzít studenta na letní praxi v laboratoři a já se rozhodla do toho jít. Napsala jsem na RECETOX a dostala kladnou odpověď, že můžu na léto přijet.

A jak vypadaly takové první dny letní praxe na jiné škole, v jiném městě?

Nikoho jsem neznala a nevěděla jsem, kdo se čím na RECETOXu zabývá. První týden jsem nasávala atmosféru a seznamovala se s lidmi a jejich výzkumnou prací. Přijížděla jsem na RECETOX brzo ráno a odcházela pozdě večer. Chtěla jsem využít svůj čas v Brně na maximum, a navíc jsem se na RECETOXu cítila moc dobře. Věci, které jsem znala ze školy na papíře, jsem najednou viděla, jak fungují v laboratoři. Měla jsem několik „aha“ momentů. Prostě to dávalo smysl! A postupně jsem se na praxi více aktivně zapojovala do výzkumu doktora Michala Bittnera o antimikrobiálních vlastnostech membrán. Léto v Brně bylo prostě skvělé. A já jsem byla za možnosti, které mi lidé na RECETOXu poskytli, bez ohledu na to, že jsem byla student jiné školy, velmi vděčná. A když jsem se rozhodovala kam na magisterské studium, RECETOX a obor Životní prostředí a zdraví byla jasná volba.

Aničko, jsi čerstvě po úspěšných magisterských státnicích. Gratulujeme! Jak svoje studium vidíš zpětně? Splnilo očekávání?

Pro mě bylo studium na RECETOXu za odměnu. (smích) Neměla jsem snad ani jeden předmět, který by mě nebavil. Nebo už jsem to stihla zapomenout. I když jsem si někdy během semestru říkala, jestli některé znalosti v praxi použiju, po zkoušce mi pak došlo, že najednou mám lepší přehled o životním prostředí a zdraví, a předmět mi pomáhá lépe chápat souvislosti. Asi největším strašákem byly hodiny statistiky. Zrovna u ní se ale stalo, že mě předmět začal ke konci i bavit. (smích)

Když se vrátím k otázce, jak studium vidím zpětně, tak bych rozhodně šla na RECETOX studovat znovu. Studium splnilo moje očekávání, i když do něj vstoupila koronavirová pandemie. Sama jsem začínala první rok magistra doma v online prostředí. I v tu chvíli jsem byla hodně ráda, že jsem na Masaryčce, a tedy na RECETOXu. Všechno bylo dobře zorganizované a přehledné, což usnadnilo moje začátky.

Které magisterské předměty byly pro tebe zajímavé? A proč?

Bavil mě předmět Environmental Pollutants, ve kterém jsme se učili o různých skupinách látek, znečisťujících životní prostředí. Výuka byla plná praktických případů z běžného života. Někdy jsem se nestačila divit, co je všecko kolem nás. Navíc byl předmět plný takových zajímavostí, které potom řešíte i s kamarády u piva nebo ve stylu „interesting facts“.

Potom byl skvělý předmět Analýza rizik. Vybrali jsme si látku spojenou s naší diplomovou prací, a modelovali jsme scénář toho, jak se látka dostává do prostředí a jak by mohla ovlivňovat člověka a zda pro nás představuje riziko. Já jsem se zaměřila na léčivo karbamazepin, které se špatně odbourává v čistírnách vod. Zjišťovala jsem, jestli by byl karbamazepin riziko, pokud bychom vodou z čistírny zalévali zeleninu na polích a pak ji lidé celý život jedli. Vyšlo mi, že v téhle oblasti je riziko nízké. Ale nepočítala jsem do toho žádnou jinou expozici, což je potřeba vzít v potaz. Prostě Analýza rizik byl další praktický předmět, který bych šla studovat znova. (smích)

Jinak jsem si užívala všechna prakticky zaměřená cvičení. V Environmentální analytické chemii jsme analyzovali obsah kadmia a zinku ve vlastních vlasech nebo jsme přímo v terénu sbírali vzorky vody, půdy a sedimentů. A v rámci Účinků stresorů v ekosystémech jsme byli s prof. Maršálkem na terénním cvičení, kde nás učil, čeho si máme v přírodě všímat. Třeba takové šedé řasy ve vodě identifikují možné fekální znečištění, takže do takové vody raději nelézt!

Co bylo během studia to „nejlepší“?

Rozhodně lidé. Přátelství s lidmi, kteří se zajímají o témata kolem životního prostředí, udržitelného rozvoje a zdraví. Jsem ráda, že jsem se od nich mohla učit. A to hlavní je, že jsem měla možnost vidět jejich pohled na život, přístup k práci a to, jak se snaží přenést teoretické znalosti do vlastního života. Myslím, že mě právě tohle posunulo dál i osobnostně a jsem za to vděčná.

Na RECETOXu je unikátní právě atmosféra. Nikdy nám nikdo nedal znát, že jsme „jen“ studenti, vyučující nás brali jako kolegy. I když jsme nějakému tématu nerozuměli, učitelé byli ochotní nám látku vysvětlit znovu. Nadšená jsem byla taky z toho, že nás učili velcí odborníci z praxe, kteří dělají „skutečnou“ vědu. A když je vidíte mluvit v DVTV nebo slyšíte na Českém rozhlase, cítíte se až pyšní, že tohle je zrovna váš učitel. To jen tak nějaká škola nemá.

A jako třetí věc, na kterou ráda vzpomínám, je terénní cvičení v Košeticích. Protože jsem studovala bakaláře jinde, o Košeticích jsem slyšela až tady v Brně. Týden v Košeticích byl týden plný zkušeností přímo v terénu. Pro mě jako magistra to bylo pěkné shrnutí celého studia. Být někde na meteorologické výzkumné stanici se přece taky jen tak někomu nepoštěstí.

Bylo něco, co bylo naopak během studia těžší a bylo třeba se s tím „poprat“?

První rok byl náročný, protože jsem si zapsala příliš mnoho předmětů a byla jsem na úplně nové škole. Některé předměty zahrnovaly velké množství učiva. Na první pohled to vypadalo děsivě, ale dalo se s tím postupně vypořádat. Hodně nám jako studentům pomohli právě učitelé, kteří byli vždy ochotni nám látku znovu vysvětlit. Nešlo jim o to, abychom si vše memorovali, ale látku hlavně pochopili.

A co státnice a závěrečná práce?

Státnice a diplomka jsou vždycky stres. (smích) Ale zase u každé státnicové otázky šlo o to, abychom tématu porozuměli. Proto jsem neměla pocit, že jsme byli u státnic zkoušeni jako před tabulí, ale šlo o rozpravu na dané téma. Samozřejmě člověk musí téma znát, ale i když jsme šli u státnic do hloubky, zkouška byla o pochopení tématu a ne memorování.

V „diplomce“ jsem se zaměřila na téma biologického znečistění recyklovaných odpadních vod využitelných v zemědělství. Můj vedoucí byl doktor Michal Bittner a výzkumnou část práce jsem realizovala v rámci projektu OKTAGON. Zase nešlo o výzkum „do šuplíku“, ale o práci, jejíž výsledky budou využité v praxi. Postupně jsme si začala uvědomovat, jak moc je téma aktuální. Na začátku psaní jsem věděla, že jde o super téma, ale nedocházel mi ten přesah – to přišlo během samotného zpracování práce. O suchu a recyklaci vody slyšíme téměř každý den ze všech sdělovacích prostředků a my v tom žijeme.

Aničko, vidíš se tedy v budoucnosti ve vědě?

Teď si užívám poslední prázdniny, pak už to bude jen dovolená. (smích) Po státnicích se rozkoukávám a doufám, že se brzy nějaká zajímavá pracovní nabídka objeví. Těším se na to. Ráda bych našla uplatnění v laboratoři, ale jsem otevřená i jiným zkušenostem. Chci zůstat v oblasti životního prostředí. A snad se i časem vrátím do akademické oblasti. Hlavně se vracím po pár studijních letech zpět domů, k Liberci, a to bude taky změna. (smích)

A poslední otázka, co bys doporučila studentům, kteří zvažují RECETOX na magisterské nebo i bakalářské studium?

Téma životního prostředí a zdraví je (a bude) stále aktuální a zasloužilo by si, aby o něj měla zájem spousta studentů. Člověk se přece vždy zajímá o to, co se ho bezprostředně dotýká. RECETOX nedělá jen vědu v „labině“, ale jde dál a aplikuje ji, přispívá ke změně. Znalosti se tady předávají nejen mezi vědci a studenty, ale i mezi vědci samotnými a lidé jsou ochotni svoje myšlenky a nápady sdílet. Každý, koho zajímá věda kolem životního prostředí a zdraví a chce jít ještě dál a být součástí změny, by neměl váhat, a na RECETOX si už rovnou podávat přihlášku.

Aničko, hodně štěstí do budoucna. Jsme moc rádi, že sis RECETOX vybrala pro svoje studium. Děkujeme za rozhovor.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info