Paula Marcineková: Doktorské studium na RECETOXu předčilo moje očekávání

Dlouhou dobu jsi žila v zahraničí, proč sis tedy vybrala Brno?

Původem jsem ze slovenské Prievidze. Dlouhou dobu jsem žila v Norsku, kde jsem potkala manžela a tam se nám narodila dcera. Začalo nás to táhnout blíže k domovu a naše volba padla na Brno. Město jsem trochu znala, protože jsem v Brně měla vzdálenou rodinu, a navíc tady studovala spousta spolužáků ze střední. Brno bylo taková přirozená volba a je to tu super. Vlastně to je už rok, co jsme se přestěhovali.

A kde všude jsi žila před Brnem? Slyšela jsem, že jsi velká cestovatelka.

Zas až taková cestovatelka určitě nejsem. Smích. Byla jsem několik let v Norsku, kde jsem vystudovala Norwegian university of science and technology v Trondheimu. Protože se v Norsku bakalář studuje v norštině, a já jsem norsky neuměla, první rok jsem na vysoké studovala pouze jazyk. Potom jsem pokračovala na bakalářské studium, které trvalo tři roky, a dva roky magisterského studia už byly kompletně v angličtině.

I střední školu jsi studovala v zahraničí?

Střední jsem studovala částečně ve Velké Británii a částečně na Slovensku. Chodila jsem na Bilingvální gymnázium Milana Hodžu, které bylo na pět let. Ve třetím ročníku bylo všem studentům doporučeno vycestovat. Nejvíce jsem chtěla do Austrálie, ale ta byla hodně drahá. Zároveň jsem získala stipendium na dva roky ve Velké Británii, takže jsem odcestovala tam, středoškolské vzdělání jsem ukončila mezinárodní maturitou. Na vysokou jsem chtěla jít do zahraničí, proto bylo užitečné mít mezinárodní maturitu z Velké Británie, i když mi chyběli spolužáci a kamarádi ze Slovenska.

A věda pro Tebe byla vždycky jasná volba?

Bavila mě biologie, ale přemýšlela jsem i nad veterinou. Na bakaláři jsem se zabývala všeobecnou biologii a ve třetím ročníku jsem si vybrala molekulární biologii, a tak jsem se dostala k životnímu prostředí a toxikologii. Už vlastně od malička jsem věděla, že se jednou budu věnovat biologii a chemii, a že budu "dělat" vědu. V Norsku jsme měli na výběr i mořskou biologii, ta by mi taky přišla zajímavá, ale člověk je pak limitovaný místem pro život.

Jaká je Tvoje oblast vědeckého výzkumu? Proč sis ji zvolila?

Musím říct, že jsem doposud na začátku mé vědecké práce. Vždy mě bavila molekulární biologie, kdy je studium propojeno s chemií a hodně času se tráví i v laboratoři. Práce v laboratoři mě mimořádně baví a vidím se v ní i v budoucnu. Na konci třetího ročníku na vysoké škole jsem chtěla pomáhat v reálném výzkumném projektu, kde uvidím skutečné výsledky. Kontaktovala jsem několik norských profesorů, jestli nepotřebují pomoc se sběrem dat. Úplně náhodou se mi ozvala profesorka z toxikologie, která se svým týmem sbírala vzorky z peří a krve mořských orlů. Nakonec jsem celé léto strávila s doktorandskými studenty a sbírala vzorky jako dobrovolník. Bylo to vlastně i velké dobrodružství – cestovat po Norsku a hledat mořské orly. A jako bonus jsem se dostala mezi toxikology, kteří byli skvělá parta, a ten obor samotný mě začal hodně zajímat. Data z výzkumu jsem využila i při psaní diplomové práce.

A proč tedy doktorský studijní program na RECETOXu?

Chtěla jsem jít už mimo Norsko a zároveň zůstat v Evropě. Manžel byl v Norsku také cizinec a potřebovali jsme po osmi letech změnit prostředí. Abych byla upřímná, nejprve jsem se dívala na doktorské studium na Špicberkách. Během magisterského studia jsem strávila jeden celý semestr tam a úplně jsem se do tamní přírody zamilovala. Nevýhoda je, že je o doktorské studium na Špicberkách obrovský zájem. Na jedno místo je sto až sto padesát zájemců, z nichž velká část má už jedno doktorské studium hotové a několik let úspěšné vědecké práce za sebou.

Když se mi narodila dcera, chtěli jsme jít blíže k domovu. Hledala jsem si PhD programy ve střední Evropě a napadlo mě Brno. Na RECETOX jsem přišla náhodou a jsem za to vděčná. Moc se mi líbí, že se RECETOX zapojuje nejen na lokální, ale i mezinárodní úrovni, je tu spousta výzkumných možností – to platí o Česku obecně. Úplně poprvé jsem se dívala na RECETOX webové stránky a narazila jsem na zajímavou nabídku vědecké pozice do týmu Dr. Lisy Melymuk. Zkontaktovala jsem několik učitelů z RECETOXu a podařilo se mi se spojit s paní profesorkou Janou Klánovou a ta mě nasměrovala také k Dr. Melymuk. Projekt, který mi byl na RECETOXu nabídnut, mě nadchnul. Šlo o chemickou a mikrobiologickou analýzu prachu a vliv na mikrobiom malých dětí do věku šesti měsíců. Výzkum propojuje chemii a biologii se zaměřením na děti, což je velmi blízké.

Bylo snadné se přesunout s celou rodinou?

Hledání bydlení byla výzva. Měli jsme ale velké štěstí. Našli jsme byt v Bystrci, protože máme rádi přírodu, vzali jsme ho a až pak jsme zjišťovali na online mapách, kde budeme bydlet. Smích.

Jak vypadá Tvůj život doktoranda?

Jako doktorand mám předměty, které studuji. Pracovala jsem teď intenzivně na projektu, kde se hodnotila kvalita ovzduší na základě vzorků prachu a vzduchu v pěti školách a pěti školkách v Brně. Já teď zpracovávala výsledná data do článku. Hodně se těším na práci na mém doktorandském projektu. Baví mě být součástí výzkumu od začátku až do konce. Bohužel kvůli covidu má můj výzkum pomalejší start, ale už se rozbíhá.

Co bylo doposud pro Tebe nejtěžší v rámci doktorandského studia?

Přesun do Brna byl náročnější, ale hlavně kvůli tomu, že máme malé dítě. Nebylo to ale nic extrémního. Snad jen to, že jsme se do Brna stěhovali v době covidu a lockdownů. Můj začátek doktorského studia byl určitě pomalejší kvůli pandemii. Na druhou stranu jsem měla více času se v Brně usadit a promyslet, jak moje studium uchopit, což je zase velké plus.

A co tedy Brno?

Jsem velmi spokojená. Brno předčilo moje očekávání. Město jsme trochu znala, ale po tak dlouhé době v zahraničí jsem nevěděla, co můžu od Brna očekávat. Hodně jsem se těšila na doktorské studium a jsem vlastně až šokovaná, jak skvělá věda a zajímavé spolupráce na RECETOXu jsou. Měla jsem trochu obavu z toho, že přece jen v Norsku vyučující přistupují ke svým studentům jako k partnerům, a nevěděla jsem, jak to bude v Čechách. Tato obava byla ale naprosto zbytečná! Chválím osobní přístup vyučujících a to, že jsou vždycky ochotni naslouchat.

To mi nahrává na moji předposlední otázku. Na co se v rámci studia nejvíce těšíš?

Těším se na každé setkání s kolegy a na to, že se posunu dál ve vědě, která má neskutečně baví. Hodně mě naplňuje učit mladší studenty. Minulý semestr jsem vedla SOČku jedné středoškolské studentce (pozn. středoškolská odborná činnost), a to mě neuvěřitelně bavilo. Navíc studentka dokonce vyhrála školské kolo a o to víc, mě to těší. Chtěla bych si vypsat nějaká téma a doufám, že se mi přihlásí tak šikovní studenti jako byla ona. Velmi by mě potěšilo, kdybych se mohla věnovat právě i výuce a motivovat do vědy i další studenty, třeba už na střední škole.

A co se Ti v Brně nejvíce líbí?

Hodně času trávíme v přírodě, chodíme kolem přehrady nebo v okolí Brna. A já osobně mám ráda jezdecký klub Eliot, který je tady v Bystrci. Od pěti let jsem jezdila na koni, ale potom, jak jsem začala cestovat, jsem se jezdectví příliš nevěnovala. Teď chodím na jezdecké lekce s trenérkou a dostávat se doslova zpátky do sedla. Taky do klubu beru dceru, která začíná jezdit na ponících. Být u koní je pro mě velký duševní odpočinek. A když se zamyslím nad tím, co mě nepříjemně překvapilo, nemám vlastně nic. Snad jen ten sníh v zimě nám v Brně chyběl.

Paulo, děkuji za tak milý rozhovor. Přeji hodně štěstí se studiem.