Vědec Michal Bittner: Fulbright v Texasu byla jedna velká jízda!

Rok. Tak dlouho strávil vědec Michal Bittner s celou svou rodinou na Fulbright pobytu na Baylor University v americkém Texasu. Do USA odjel, aby se zdokonalil ve svém výzkumném tématu – recyklaci odpadní vody. Také usedl v roli studenta do školských lavic, aby si vyzkoušel americký styl výuky na „vlastní kůži“. A i v Americe zůstal skautem. Přečtěte si rozhovor s Michalem o jeho zkušenosti z jihu USA.

24. 10. 2022 Marie Hošťálková

Michale, vítám Vás zpět z ročního Fulbright pobytu v americkém Texasu. S jakými osobními a vědeckými očekáváními jste odjížděl na Baylor University ve Waco? A naplnily se?

Když jsem se rozhodl požádat o Fulbright stipendium, neměl jsem velká očekávání – nečekal jsem totiž, že bych zrovna já mohl být vybrán. Říkal jsem si, že Fulbright dostává přece úplně jiný typ výzkumníka. A najednou to tady bylo a celá rodina – já, manželka a dva synové, jsme se chystali do USA. Očekávání byla velice volná. Hlavní pro mě bylo, abychom se v pořádku vrátili zpět a vyzkoušeli si život v jiné zemi. A samozřejmě jsem chtěl zjistit, jak se v Americe „dělá“ věda a na vlastní kůži si vyzkoušet americký styl výuky. A abych to měl opravdu z první ruky, chodil jsem na přednášky s ostatními studenty. Na podzim jsem navštěvoval předmět Ecological Risk Assessment pana profesora Bryana W. Brookse a v jarním semestru pak předmět Water Management pana profesora Joe C. Yeldermana. A obojí bylo naprosto skvělé.

Absolvovat předměty z pozice studenta byla Vaše povinnost v rámci Fulbright stipendia?

Nemusel jsem si nic zapisovat. Byla to taková moje dobrovolná aktivita. Návštěvu předmětu Ecological Risk Assessment mi nabídl můj školitel pan profesor Brooks, a za profesorem Yeldermanem jsem pak šel sám a on souhlasil. Zároveň jsem takto byl i v kontaktu s učiteli na Baylor University, a to bylo k nezaplacení. Chtěl jsem vidět jejich styl výuky, porovnat s mými vyučovacími metodami, inspirovat se. Navíc se obsah obou předmětů hodil k mému výzkumnému tématu, kterým je recyklace odpadní vody.

A jak reagovali učitelé na Baylor University, když jste přišel s dotazem, jestli můžete navštěvovat jejich přednášky z pozice studenta?

Učitelé na Baylor University byli velmi vstřícní. Zeptal jsem se, zda jim moje přítomnost ve výuce nebude vadit a snad i rušit, protože oba předměty byly pouze pro omezený počet studentů. A oni hned řekli, že budou rádi a není to vůbec problém.

Navíc za profesorem Bryanem Brooksem jsem přímo jel, abych se dozvěděl více o recyklaci vody. V USA mají s recyklací vody bohaté zkušenosti. Pan profesor Brooks mě vzal na různá místa, kde recyklace vody už dlouhodobě funguje, a seznámil mě s řadou zajímavých lidí. Do toho se v USA konala největší mezinárodní konference právě o využití vody WateReuse Symposium, a to přímo v San Antoniu v Texasu. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí a potkal celou řadu inspirativních lidí.

A jaké bylo opět zasednou do posluchárny jako student?

Musím přiznat, že to bylo velmi osvěžující. Smích. S tamními studenty to bylo fajn. Velmi dobře mě přijali, bez nějakých předsudků. A jako každý student jsem se občas ptal, diskutovali jsme společně probíranou látku. Když se v rámci předmětu Water Management vybíraly projekty, které měli studenti zpracovat jako svůj finální výstup, tak jsem si také jeden vybral, a dokonce jsem dostal, stejně jako ostatní studenti, závěrečné hodnocení. Studenti i vyučující byli trochu překvapeni, proč to vůbec dělám, přece jen Fulbright tam má zvuk a byl jsem v předmětu jako četný host, ale já jsem za tu studentskou zkušenost moc rád.

A co Váš školitel profesor Brooks?

Profesor Brooks je velká autorita ve světě vědy, a navíc velmi přátelský a skromný člověk. A já jsem velmi rád, že jsem s ním mohl spolupracovat. Jeho tématem jsou farmaka ve vodě a technologie, tedy jak vodu od farmak čistit. A ačkoliv téma recyklace odpadní vody řeší pouze okrajově, má spoustu kontaktů, a tak mě nasměřoval na ty správné lidi, kteří se zabývají vodním hospodářstvím, legislativou a recyklací vody v USA. Můj pobyt v Texasu bylo vlastně takové sbírání jednotlivých střípků do velké skládačky. S profesorem Brooksem jsem navštívil největší „továrnu“ na recyklaci odpadní vody na světě (Groundwater Replenishment System v Kalifornii), kde mi vše podrobně vysvětlili, a dokonce jsem i recyklovanou odpadní vodu ochutnal. Celé to pro mě byl velký zážitek. A navíc v Texasu je spousta takových zajímavých aplikací na recyklovanou vodu. Jsem moc vděčný paní profesorce Janě Klánové a profesoru Luďkovi Bláhovi, že mě právě za Bryanem Brooksem vyslali, teda, že mi ho doporučili. Stálo to za to.

Co nového jste se o recyklaci odpadové vody naučil v USA? A můžete zmínit konkrétní případy?

Naučil jsem se toho spoustu. Oslovilo mě, jak fungují konkrétní provozy, kde recyklace vody probíhá již dlouhodobě. Není to jen stále oblast výzkumu, nějaké sci-fi, je to reálná věc. Když nebudeme mít co pít, tak teprve začneme recyklovat odpadní vodu. V západní části Texasu až do Kalifornie je suchá část Ameriky, kde je polopoušť a poušť, takže tam se odpadní voda už recykluje a je zcela seriózním zdrojem vody.

A další z mnoha věcí, o kterou se vracím poučen, je legislativa. Ta nám doposud v České republice chybí. V Evropské unii je něco podobného jako v USA, a to že na federální úrovni není legislativa týkající se recyklace odpadní vody a následného využití. A tu a tam, na úrovni jednotlivých států USA stejně jako států Evropské unie, už zákony o recyklaci odpadní vody existují. Recyklovaná odpadní voda se používá pro závlahy, zemědělství nebo dokonce pro výrobu vody pitné, ale vždy záleží na státu. A potom je tu Kalifornie, jejíž zákony o využití recyklované odpadní vody jsou velmi přísné.

Co legislativa o recyklovaní odpadní vody v České republice? Existuje?

My v Česku doposud nemáme nic, ale už se na tom na vládní úrovni pracuje. Podnebí u nás je odlišné od jižních států Evropy a zatím máme relativně dost jiných zdrojů kvalitní vody. Takové Řecko a Španělsko už ale recyklaci odpadní vody řeší, protože jsou to suché země a voda je tam vzácná. V roce 2020 vyšlo nařízení Evropské unie o recyklaci vody k použití v zemědělství, které bylo nejen pro Českou republiku podstatným podnětem se recyklací odpadní vody začít zabývat. Odpadní voda už není odpad, ale potenciální zdroj vody.

Jak chcete aplikovat znalosti a zkušenosti, které jste v Texasu získal?

Určitě v předmětech, které vyučuji, se snažím být více interaktivní. Například v předmětu Water Management, který jsem v USA absolvoval, studenti pracovali na několika úrovňovém řešení vybraného projektu. To bych rád aplikoval i do svých vyučovacích hodin. Chci, aby moje studenty výuka bavila a byla názorná a praktická. Informace o legislativním ošetření recyklace vody v USA pak předávám kolegům z oboru na konferencích či seminářích. Zájem a diskusi často vyvolává i nový způsob vyhodnocování naměřených parametrů metodou „Environmental Exposure Distribution“, kterou jsem se od pana profesora Brookse naučil a pro náš výzkum se skvěle hodí. Velký ohlas mají také zkušenosti z návštěv konkrétních recyklačních zařízení, kdy posluchači slyší, že to již skutečně někde funguje a často i za nižší náklady než využívání vody z tenčících se povrchových zdrojů vody. A jelikož cíl Fulbrightova stipendijního programu je i zvýšení mezikulturního porozumění (což pro mé Fulbright-Masarykovo stipendium platí dvojnásob), tak se o naše dojmy dělíme i se spoluobčany např. formou „cestovatelských“ přednášek. Zrovna třeba 3. listopadu večer budu povídat o životě v Texasu ve Spolkovém domě v Křtinách a před Vánoci pak v Březině o národních parcích jižních států USA, tak jste všichni zváni!

Jak vypadal na Baylor University Váš běžný den?

Chodil jsem na přednášky zmíněných dvou předmětů a také jsem „jako student“ jezdil na zajímavé exkurze. Na kampusu jsem měl malou kancelář bez oken, kde mi klimatizace foukala za krk. Smích. A když mi tam byla už zima, tak jsem po dvou třech hodinách šel pracovat domů. Bydlel jsem jen pět minut od Baylor Science Building a doma jsem měl příjemných dvacet pět stupňů. Smích. A dál jsem pokračoval tam. Procházel jsem si různé materiály k recyklaci vody, legislativu a vyhodnocoval výsledky, které jsem konzultoval s panem profesorem Brooksem. Také jsem vyučoval dva předměty pro naše studenty na Masarykově univerzitě. Naštěstí mi zde při tvorbě rozvrhu vyšli velmi vstříc, studenti měli moje předměty pozdě odpoledne a já je kvůli sedmihodinovému časovému posunu učil brzy ráno. A řešil jsem i pracovní či výzkumné věci s profesorem Luďkem Bláhou, vedl jsem tři diplomové práce, nebo jsem se připravoval příspěvky na konference. A samozřejmě jsme s rodinou cestovali a žili zcela normálním rodinným životem. Tady na Moravě chodíme do skautu, a tak jsme si skaut našli i ve Waco.

A sám jste přednášel?

Ano, přednášel, ale pro české studenty. Smích. Na Baylor University jsem měl jen jednu veřejnou přednášku o naší práci na RECETOXu (In vitro assessment of hormone-like compounds in the environment), a pak pár seminárních vystoupení v předmětu Water Management na téma mého studentského projektu „Future water supply for Texas population growth“. A toto téma se nakonec ukázalo natolik nosné, že jsem ho využil i do přednášky „Water management in drying climate: safe wastewater recycling for its potable and agricultural reuse", kterou jsem měl na Fulbright Enrichment semináři ve Fort Collins v Coloradu. Tento třídenní seminář byl také úžasnou zkušeností, bylo nás tam 84 Fulbrightistů z více než 50 zemí světa, a všichni moc příjemní lidé motivovaní dělat svět lepším. A že organizátoři vybrali zrovna mé téma pro tento prestižní seminář dokazuje rostoucí naléhavosti, jakou bezpečné zásobování kvalitní vodou představuje.

A čeho si zpětně nejvíce vážíte z celé zahraniční zkušenosti?

Ono je toho opravdu hodně. Není to snadné zodpovědět. Celý rok byla velká zkušenost, jak pro mě, tak celou mou rodinu. Procestovali jsme jih USA od Kalifornie po Floridu. A v Texasu, především ve Waco, jsme poznali spoustu úžasných lidí z různých částí světa (z Kazachstánu, Indie, Íránu, či Oromie) a samozřejmě i z Texasu, města Waco. Všichni, myslím tím celou naší rodinou, jsme dnes více otevření vůči novým příležitostem. Neuvěřitelně moc si toho vážím, že jsme to mohli zažít, a navíc společně jako rodina. A to, jaký pozitivní vliv měl rok v USA na mé syny, rozhodně předčilo naše očekávání. Skvěle si zlepšili angličtinu. Starší syn je už i lepší než já. Smích. I když začátek v nové škole v novém jazyce a s novými spolužáky nebyl snadný, fantasticky to zvládli.

Zmínil jste, že jste skaut. Co Vaše skautské setkávání se v USA?

Než jsme do Waco odjeli, zkontaktoval jsme tamní skautské vedoucí. Na Moravě jsme ve skautu aktivní a chtěli jsme se se syny do skautských aktivit zapojit i v USA. Přes Messenger jsem napsal vedoucímu jedné skautské družiny a měli jsme štěstí, protože byl velmi komunikativní a ochotný. Vlastně na nás už pak po příjezdu do Waco čekal a my se hned zapojili do skautských aktivit. Na první schůzce byla dokonce v klubovně vyvěšená česká vlajka. Opravdu to bylo velmi milé. U obou synů to bylo podobné. A díky skautu jsme poznali spoustu stránek amerického života. Slavili jsme společně americké svátky, jezdili jsme na táborové akce a vůbec jsme žili v perfektní komunitě, se kterou jsme ve spojení dosud.

A co kampus univerzity?

Myslím, že jsme měli velké štěstí. Baylor University má nádherný kampus a pořád se tam něco děje. Americký studentský život je hodně nabitý. Tolik aktivit, že studenti neví, co dříve. A tak jsme to měli i my podobně, protože jsme nemohli nikde chybět. Smích. Možná nejvíc nám ale z kampusu chybí menzy, jejich návštěva byla pro nás vždy svátek.

Vy jste pracoval, děti chodily do školy. A co dělala Vaše manželka?

Moje manželka pracuje v laboratoři a před odjezdem do USA musela dát výpověď. Nakonec ale pro svého bývalého a opět současného zaměstnavatele pracovala i z USA jako OSVČ, vyhodnocovala analýzy na dálku. A také jako dobrovolník pomáhala v univerzitní laboratoři, což bylo i pro ni velmi zajímavé a přínosné. Nesmím zapomenou ani na to, že se s našimi syny učila. Aby kluci nezameškali rok v české škole, učili si na dálku a po návratu prošli rozdílovými zkouškami, aby mohli pokračovat ve studiu v dalším ročníku.

A co cestování?

Toho, že jsme v USA, jsem se snažili využit na maximum, a byla to mimochodem další manželčina agenda (jelikož je vášnivá cestovatelka a skvělá organizátorka). Když jsme měli prodloužený víkend nebo prázdniny, cestovali jsme. A po skončení Fulbrightova pobytu jsme v USA zůstali ještě o jeden měsíc déle a odjeli jsme na „road trip“ do Kalifornie a zpět na krásných 26 dní. Byl to zážitek (ale návštěvu Údolí smrti v půlce července bych si příště rozmyslel…)!

A moje poslední otázka. Jaké bylo setkání Fulbright stipendistů v sídle amerického velvyslance v Praze po Vašem návratu do České republiky?

Překvapilo mě, kolik se nás sešlo. Bylo zajímavé potkat Fulbright stipedisty, kteří se vrátili zpět a měli americkou zkušenost jako já. Dokonce jsem tam potkal i pár známých stipendistů, na které jsem natrefil v USA. A vždy mě překvapí, že ačkoli jsou naprosto brilantní v tom, co dělají, ať je to věda nebo cokoliv jiného, jak normální a milí lidé to jsou.

A to platí i o Vás. Děkuji Vám za Váš čas, a tak milý a upřímný rozhovor. Jsme rádi, že jste zpět. Ať se Vám daří ve vědě i výuce.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info