Stockholmská úmluva slaví výročí: před dvaceti lety vstoupila v platnost

 Dne 17. května 2004 vstoupila v platnost Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech (POPs), představující důležitý mezník v globálním úsilí o ochranu životního prostředí. Česká republika, stejně jako mnoho dalších zemí, se stala signatářem této dohody a aktivně se zapojila do snah o eliminaci těchto nebezpečných látek.  Dnes, po dvou desetiletích intenzivní mezinárodní spolupráce, si připomínáme tento významný milník a reflektujeme pozitivní dopady, které má úmluva na ochranu zdraví člověka a životního prostředí na celém světě.

17. 5. 2024 Kateřina Šebková Lukáš Pokorný

Delegace ČR na COP3: Dakar, Senegal

 Dokument byl podepsán 22. až 23. května 2001 ve švédském Stockholmu po několika letech vyjednávání pod patronátem Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Jejím hlavním cílem je eliminace vybraných perzistentních organických látek, které se vyznačují schopností dlouhodobě přežívat v životním prostředí, akumulovat se v tělech živých organismů a šířit se přes hranice států[1].

 Česká republika se úmluvou zavázala omezit výrobu, používání a vypouštění vybraných látek do životního prostředí. Již 5. února 2002 byla úmluva schválena parlamentem a o několik měsíců později, dne 26. srpna 2002, byly do sekretariátu úmluvy oficiálně doručeny ratifikační listiny. Tím se Česká republika stala jedním z aktivních účastníků boje proti POPs. 17. května 2024 Stockholmská úmluva vstoupila v platnost. Jednou z nejdůležitějších postav v příběhu Česka a Stockholmské úmluvy je Ivan Holoubek,  spoluzakladatel centra RECETOX a emeritní profesor Masarykovy univerzity. Jak vzpomíná na úplné počátky úmluvy u nás?

 “Mé osobní spojení se Stockholmskou úmluvou o persistentních organických polutantech (SC POPs) začalo v roce 1999, kdy jsem zastupoval Českou republiku v týmu expertů připravujících úmluvu. Pokračovalo pak až do roku 2001, kdy jsem byl členem české delegace při podpisu Úmluvy. Následovala koordinace evropského týmu při prvotní inventarizaci POPs. V letech 2001-2004 jsem koordinoval přípravu Národního implementačního plánu úmluvy v České republice, která byla první zemí, jež měla tento plán připravený,” říká Holoubek.

 Na proces ratifikace si dobře pamatuje také Klára Wajdová z Ministerstva životního prostředí (MŽP), která i v letech po ratifikaci stála u většiny důležitých momentů provázející implementaci Stockholmské úmluvy v ČR: “Zajistit přípravu podpisu Stockholmské úmluvy o POPs za Českou republiku v roce 2001 byl můj první důležitý úkol, když jsem začala pracovat na Ministerstvu životního prostředí. Poté jsem pracovala na přípravě ratifikace úmluvy, spoluvytvářela statut Rady Národního centra pro POPs, administrovala její činnost a účastnila se do roku 2013 i konferencí smluvních stran za Českou republiku. Jsem moc ráda, že i díky tomuto procesu se zrodilo Národní centrum pro toxické látky, které je stěžejním tahounem při řešení řady úkolů na národní úrovni. RECETOX se navíc stal Regionálním centrem pro podporu implementace Stockholmské úmluvy a svou profesionální podporou států jak na Balkáně, tak ve východní Evropě buduje skvělé jméno Česka v monitoringu chemických látek a jejich dopadů na životní prostředí a zdraví. Co je nejdůležitější, díky Stockholmské úmluvě jsem poznala skvělé lidi, kapacity ve vědě, kteří mají tah na branku a dosáhnou svých cílů, zároveň mají srdce na správném místě, jsou týmovými hráči a vždy pomohou ostatním. Doufám, že tento tým u Stockholmské úmluvy vydrží aspoň 20 dalších let, než se řada problémů vyřeší.”

 Stockholmská úmluva byla zavedena s cílem omezit a postupně eliminovat výrobu, používání a vypouštění persistentních organických polutantů. Původně se úmluva týkala 12 látek a jejich skupin[2]. S rozšiřujícím se poznáním vlivu těchto chemikálií na životní prostředí a lidské zdraví byl seznam látek postupně rozšiřován. Na 4. konferenci smluvních stran v Ženevě v květnu 2009 bylo přidáno dalších 9 látek a jejich skupin[3]. A právě v tomto období předsedala ČR poprvé Evropské unii, což bylo pro stovky úředníků a politiků obrovskou výzvou. Nejinak tomu bylo také pro Alexandru Novotnou z Ministerstva průmyslu a obchodu.

 “Vzpomínám na zasedání smluvních stran v květnu 2009, ČR poprvé předsedala EU. Na zařazení do příloh Úmluvy bylo navrženo 9 látek. Konference ještě nebyla ´paperless´, takže jsme den co den vychrlili lavinu potištěných papírů pro všechny účastníky z EU. Pokrok v jednáních šel poměrně ztuha, v kontaktních skupinách jsme trávili doslova dny i noci, běžně se končilo okolo 3 ráno. Konference se chýlila k závěru, poslední jednání v ´plenary´ probíhalo vláčně, hodně delegátů odjelo či mělo odjet, atmosféra byla taková podebraná. Pokusy jednání po půlnoci urychlit pomocí vypnuté klimatizace, hodně zapnuté klimatizace, zhasnutím/rozsvícením světel vedly k zoufalému proslovu jednoho zástupce afrického regionu: ´Co po nás chcete, jak se máme rozhodovat? Je mi zima, mám hlad a žízeň, chce se mi spát a potřebuji stihnout letadlo!´ Konference dopadla dobře - všechny látky se schválily, jednání se uzavřelo v 5:30 ráno a my se s šanony v podpaží konečně vydali na hotel,” popisuje Novotná.

 Přidávání látek na seznam Stockholmské úmluvy ale pokračovalo dál. V dubnu 2011 byla přidána 22. látka (Endosulfan) a v květnu 2013 byla přidána 23. látka (Hexabromcyklododekan, HBCD). Poslední aktualizace seznamu proběhly v roce 2023. Díky dynamickému vývoji, adaptabilitě na nové vědecké poznatky o rizicích látek a technologickému pokroku při přípravě bezpečnějších alternativ, se v současné době úmluva týká již 34 z nich.

 Právě úlohu Stockholmské úmluvy v paletě dostupných mezinárodních nástrojů pro oblast chemických látek vyzvedává Jan Dusík, čerstvě jmenovaný zástupce Generálního ředitele pro opatření v oblasti klimatu v Evropské komisi: "Stockholmská úmluva je důležitou součástí mezinárodních závazků ochrany životního prostředí, ke kterým se Česká republika po sametové revoluci přihlásila. Současně aktivně přistoupila jak k provádění úmluvy na národní úrovni, tak ke spoluvytváření dobré praxe naplňování úmluvy na globální scéně. Svědčí o tom jak aktivní role zástupců Česka v orgánech úmluvy, tak i skutečnost, že centrum RECETOX bylo vybráno jako regionální centrum, které pomáhá s technickou implementací úmluvy řadě zemí a spolupracuje s ostatními světovými centry při plnění cílů úmluvy a odstraňování problémů spojených s perzistentními organickými polutanty v prostředí. Jsem rád, že jsem osobně u některých událostí života Stockholmské úmluvy v Česku mohl být. Do dalších let si přeji, aby česká stopa v úmluvě zůstala nadále velmi zřetelná, především díky všem lidem, kteří se na tom často s osobním zaujetím podílejí!"

 Kateřina Šebková, která se úmluvou začala zabývat v roce 2005, zdůrazňuje praktický přínos Národního implementačního plánu pro Českou republiku: "Už tehdy mne zaujalo, že takový vládní dokument je vlastně kuchařka, ale zároveň i trochu encyklopedie s detektivním nádechem."

 Stockholmská úmluva zůstává klíčovým nástrojem v boji proti perzistentním organickým polutantům a její význam přetrvává i po 20 letech od jejího vstupu v platnost. Česká republika si zachovává svou aktivní úlohu v tomto globálním úsilí a dále pracuje na ochraně životního prostředí pro budoucí generace. Stala se také důležitou součástí profesního postupu mnoha českých úředníků a expertů. Své nadšení neskrývá například Katarína Řiháčková, zástupkyně ČR v tzv. POPRC výboru, který má na starosti posuzování kandidátských POPs látek a zkoumá, zda splňují kritéria pro zařazení do příloh Stockholmské úmluvy: „Stockholmská úmluva je mou srdcovou záležitostí už od doby, kdy jsem o ní slyšela od profesora Ivana Holoubka v předmětu Chemie životního prostředí a od doktorky Katky Šebkové na Politice a nástrojích ochrany Životního prostředí. Úmluva jako nástroj ochrany planety před POPs, velké nasazení expertů z RECETOXu v jejích aktivitách, ale i celkově problematika POPs, na mě měly wow efekt a výrazně ovlivnily mé další směřování. Dnes jsem členkou POPRC a žiji svůj studentský sen. Být součástí komunity světových expertů na POPs a přispívat k ochraně zdraví planety je pro mě obohacující příležitost.“

 Podobně mluví také Ondřej Mikeš, který se dostal k tématu POPs hned zkraje svého studia: “První setkání se Stockholmskou úmluvou se u mě odehrálo při výběru mého zaměření při studiu chemie na vysoké škole. POPs byly totiž hned součástí mé bakalářské práce v oboru Chemie životního prostředí na pracovišti RECETOX, konkrétně s ohledem na téma významné kumulace těchto látek v rybách, což je jeden z důvodů proč se tyto látky sledují. Velice brzy jsem se posunul do pevninského prostředí, hlavně k rostlinám a potenciálním cestám jejich možné kontaminace POPs a k přenosu těchto látek potravním řetězcem až k lidem. Na mém doktorském studiu v Dánsku jsme analyzovali data pro hojně citovaný článek o POPs v rostlinách a navrhli i novou, méně modelovanou cestu přestupu těchto látek z ovzduší do kořenů.”

 Z mnoha výše uvedených vět vyplývá, jak důležitou úlohu při implementaci Stockholmské úmluvy sehrál RECETOX. Stovky hodin práce stojí například za environmentální databází s internetovým portálem tzv. Global Monitoring Plan Data Warehouse (GMP DWH), který zpřístupňuje globální data o výskytu POPs všem uživatelům a funguje jako hlavní repozitář dat o POPs pro Stockholmskou úmluvu. Na jeho vznik vzpomíná Jana Borůvková z RECETOX: “V období, kdy probíhal sběr dat a tvorba reportů v rámci první kampaně GMP, jsme na RECETOXu intenzivně pracovali na vybudování environmentální databáze GENASIS, který měl primárně sloužit k ukládání dat produkovaných naší stopovou laboratoří. Díky této mé zkušenosti s harmonizací různorodých dat, která umožňuje jejich společné uložení a následně i společné zpracování a několikanásobné využití, jsem byla velice zklamaná stavem dat sesbíraných v rámci první kampaně. Data sice byla dohledatelná a veřejně přístupná, ale nebyla harmonizovaná a byla znovupoužitelná jen s velkými obtížemi. V této souvislosti jsem zvažovala, zda je naše databáze natolik flexibilní a univerzální, aby dokázala pojmout i data z těchto neharmonizovaných dokumentů. Ukázalo se, že importovat sady dat do systému GENASIS je vcelku triviální záležitost, ale velkou výzvou byla harmonizace dat a postupů použitých při hlášení dat poskytovatelem. Proto jsme pro druhou kampaň navrhli několik pravidel, která umožnila vytvářet časové řady na dlouhodobě používaných vzorkovacích místech, a tím sledovat vývoj znečištění prostředí i dopad na lidské zdraví. V současné době chystáme již čtvrtou kampaň a v rámci přípravy technických pokynů upřesňujeme a tím sjednocujeme i některé další postupy použité při zpracování dat. Jako datového analytika mě tento vývoj velice těší, protože vidím, že se data reportovaná v rámci GMP postupně stávají FAIR[4], tedy findable, accessible, interoperable, reusable).”

 Za dvacet let od vstupu v platnost by se o velkém přínosu expertů České republiky z různých organizací k Úmluvě dalo mluvit velmi dlouho. Ať už jde o řízení klíčových mezinárodních jednání, dlouholeté členství v expertních skupinách, dlouhodobý provoz monitorovacích sítí v Evropě a Africe, zpracování dat, stovky hodin školení a tréninků pro více než 1000 účastníků, zpracování tisíců vzorků z monitoringu POPs v ovzduší, vodě, půdě, lidských matricích, biotě. Svou důležitou národní i mezinárodní roli hrají také společnosti vzniklé v ČR, které dokáží vyčistit kontaminovaná místa od POPs a bezpečně pak sesbírané POPs látky zlikvidovat. Společnosti jako Dekonta, Sita, Aquatest, které prostřednictvím rozvojové pomoci znají v mnoha zemích na Balkáně, v Africe i Asii a které umějí a pomáhají čistit místní půdu a vodu od POPs pesticidů, průmyslových látek i těžkých kovů. Pro řadu našich expertů z ministerstev, organizací státní správy, akademické sféry či průmyslu platí to, co říká Kateřina Šebková, ředitelka Regionálního centra Stockholmské úmluvy pro budování kapacit a přenos technologií pro region střední a východní Evropy: “Když jsem v roce 2004 poprvé slyšela o Stockholmské úmluvě, rozhodně jsem nečekala, že mne bude provázet téměř celou pracovní kariéru a že mne bude pořád bavit. Možná je to i díky tomu, že jsme si sice u nás prošli řadou zkušeností s dopady znečištění POPs z jejich výroby a použití na naše půdy, vody, potraviny a zdraví, ale také jsme se k problémům aktivně postavili a řešili je. Někdy přijde úspěch rychleji, někdy obtížně překonáváme administrativní, technické či jiné překážky, ale stále snižujeme zátěž POPs v ČR. K tomu také přispívá, že v Česku dobře a dlouhodobě funguje spolupráce mezi rozhodovací sférou, vědou a praxí a také nás zřejmě žene i to, že i na mezinárodní úrovni držíme naše znalosti a schopnosti mezi nejlepšími.”

[1] Mezi chemické látky, které byly identifikovány jako perzistentní organické znečišťující látky, patří pesticidy (například DDT), průmyslové chemické látky (například polychlorované bifenyly, které se dříve hojně používaly v elektrických zařízeních), nebo vedlejší produkty, vznikající při průmyslových postupech, rozkladu nebo spalování (například dioxiny a furany).

[2] Aldrin, DDT, Dieldrin, Endrin, Heptachlor, Chlordan, Mirex, Toxafen, Hexachlorbenzen (HCB), Polychlorované bifenyly (PCB), Polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) – zkráceně dioxiny, Polychlorované dibenzofurany (PCDF) – zkráceně furany

[3] Hexabromobifenyl (HBB), Penta- a oktabromovaný difenyléter (pentaBDE, oktaBDE), Pentachlorbenzen, Lindan, α- a β-hexachlorcyklohexan, Chlordecon, PFOS

[4] Zásady FAIR jsou souborem pokynů formulovaných s cílem maximalizovat využití dat. Mají usnadnit, podpořit a vést výzkumné pracovníky k tomu, aby jejich data byla snadno nalezitelná, přístupná, pochopitelná a dobře zdokumentovaná. Konečným cílem pak je, aby vědecká data byla opakovaně použitelná, taktéž skrze výpočetní systémy bez zásahu člověka.

 

Podpis Stockholmské úmluvy za ČR, Miloš Kužvart, 2001
Třetí setkání POPRC, Ivan Holoubek, 2007
Vzorkovací síť ovzduší MONET, 2008
Předsednictví v Radě EU v roce 2009, COP4: Ženeva
2009, COP4 v Ženevě: nekonečné schvalování devíti nových POPs
Letní škola v Košeticích, vlevo profesor Hloubek, 2010
Letní škola, 2010
Karel Bláha jako prezident COP5, 2011
Světoví odborníci na workshopu v Brně, 2011
Ocenění regionálního centra, Jim Willis a Katka Šebková, 2013
Školení vzorkování vzduchu, Keňa, 2016
RECETOX na stánku během ScienceFair na COP7 v Ženevě, 2015
Jednání regionu střední a východní Evropy, workshop v RECETOXu, 2018
Česká delegace na BRS COPs 2023 (zdroj: IISD/ENB | Kiara Worth)

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info